Příběh zrození mé nejmladší dcerky. Příběh jsem psala pro nadaci Propolis 33, která mě podpořila finančním darem, abych mohla mít u porodu svou porodní asistentku a zároveň i dulu jako dalšího člověka u porodu. Mohla jsem si tak dopřát péče porodní asistentky i duly po celou dobu mého těhotenství. Znaly můj současný fyzický i psychický stav a znaly i mé minulé porodní příběhy, což považuju za úplný základ k tomu, abych se u porodu mohla cítit bezpečně a klidně a pomoci tak tomu, aby mohl můj porod probíhat tou nejpřirozenější cestou. 

Porodní příběh Apolenky aneb Malé/velké překvapení

Naše miminko se k nám rozhodlo přijít dost nečekaně a neplánovaně. S partnerem jsme se znali sotva
pár měsíců, když jsem se dozvěděla, že za námi chce přijít nová dušička. Protože jsem na to nebyla
vůbec připravená, doslova mě to šokovalo. Bála jsem se, jak vše zvládnu fyzicky i finančně, protože
miminko přišlo už jako mé čtvrté děťátko. První chvíle jsem tedy proplakala a trvalo mi asi dva měsíce,
než jsem situaci přijala takovou, jaká je. Nejmladší mé dítě mělo tehdy čtyři roky a já jsem byla v
podstatě po dvanácti letech péče o děti připravená se začít věnovat víc sobě, své práci a svým koníčkům, než dětem. Zároveň jsem ale věděla, že když už se dušička u nás objevila, nedokážu ji poslat zase zpět.

Od začátku jsem věděla, že se během těhotenství chci svěřit do péče jedné porodní asistentky a s tou bych pak ráda i prožila svůj porod. V tomto ohledu mi pak byla společnost Propolis 33 velkou pomocí, protože se třemi dětmi, v podstatě 12 let na rodičovské dovolené, jsem neměla našetřené žádné finance na podporu péče o mě a děťátko v těhotenství. Mít svou PA během těhotenství a pak i u porodu je tu v ČR bohužel pořád brané jako alternativa a velký nadstandard.

Moc jsem si přála, tak jako se svými dvěma posledními dětmi, prožít porod v domácím prostředí, pokud bude vše v pořádku. Jako jediná potíž se jevilo to, že jsem měla velmi nízkou hladinu červených krvinek a bylo tedy potřeba navýšit železo, což zprvu vypadalo nereálně, ale podařilo se nám to. Za což jsem doteď neskutečně vděčná hlavně sama sobě, že jsem to nevzdala.

Začala jsem se tedy připravovat s PA na porod a také s dulou, protože má PA chodí k porodu vždy ve
dvojici s další osobou. Partner u porodu být nechtěl. Byla jsem ve vší pokoře připravená i na porod v
porodnici, kdyby bylo potřeba, takže jsem si někdy v půlce února dobalila tašku do porodnice a čekala
jsem, že miminko přijde na svět po termínu, který jsem měla na začátku března, protože všechny mé děti se narodily 7-12 dní po určeném termínu porodu. 

A opět přišlo další překvapení našeho miminka, které se rozhodlo přijít na svět už týden před termínem porodu. Jakoby vědělo, že táta odjíždí do práce vždy v pět ráno, tak v pět ráno mi odteklo trochu vody. Jinak jsem nic necítila, ale už jsem se raději spojila s PA a partnera jsem poprosila, aby už s námi raději zůstal. Volala jsem i tátovi od starších holčiček, aby je vzal o půl osmé do školy, protože bylo pondělí. Opět jsem pocítila na chvíli obrovský strach a dostala jsem zimnici. PA radila se zahřát. Vlezla jsem tedy do postele, drkotala zuby a nechala se zahřívat i v obejmutí partnera. Dala jsem si homeopatika na uklidnění. Pomohlo to.

V sedm hodin už jsem věděla, že určitě rodím a miminko tu bude brzy s námi. Netrpělivě jsem vyhlížela
čas, kdy holčičky odejdou do školy a prodýchavala už docela silné kontrakce, které přicházely už v
celkem častých vlnách. Zároveň PA i dula vyrazily na cestu k nám. Jakmile se zavřely dveře za holčičkama, věděla jsem, že už dýl čekat nemůžu, že miminko i moje tělo už jsme připravené na porod a vše se zintenzivnilo a já už jen padala do sebe. Držela jsem se kuchyňského stolu, když se mě partner ptal, jak mi může pomoct. Měla jsem chuť křičet, že teď už nijak Nakonec jsem ho jen poprosila, ať se mě už na nic neptá :) 

Přesunula jsem se do ložnice k houpačce, tam prodýchala další kontrakci. Věděla jsem, že teď už fakt rodím. PA nikde, dula nikde, partner neměl na PA čislo, nestihla jsem mu ho dát, to bylo teprve v plánu... Tak jsem se snažila odemknout můj telefon a zavolat, což byl mezi kontrakcemi už docela nadlidský výkon. Musela jsem se smát a zároveň jsem úplně úpěla bolesti. Každá kontrakce mě dost bolela, což byl nezvyk a byla jsem překvapená, protože poslední můj porod byl víc bez bolesti... Ale vše se odehrávalo tak rychle, že jsem vnitřně věděla, že to zvládnu, že to bude jen chvíle. a taky že ano....

V tu chvíli jsem už měla PA na telefonu, byla na cestě za mnou, a když se mě zeptala, jak se cítím a co
cítím a slyšela mě, jak zvučím a že říkám, že už cítím tlak na konečník a že prostě musím tlačit, tak mě
povzbudila, že miminko už tu brzy bude a ať se kouknu, jestli vidím hlavičku. V tu chvíli jsem zjistila, že
nic nevidím a sundala jsem si tričko, abych měla ten správný výhled :) Hlavičku jsem pak už cítila i
viděla a v tu chvíli mi došlo, že PA u porodu nebude a že už jen pár kontrakcí a miminko tu bude s námi.

Partner zatím naskládal pode mě polštáře. Musela jsem se tomu smát, jak vše nachystal, aniž bych si toho všimla, jak tam byl a vůbec jsem o něm nevěděla a přitom tu vlastně předtím vůbec být nechtěl...
vlastně působil, jako by to dělal běžně. Držela jsem se o parapet okna, na parapetu telefon s PA a měla
jsem pocit, že ji mám vedle sebe. Pořád mě povzbuzovala, a to mi dělalo dobře. Nikdy bych předtím
nevěřila, že rodit se dá i po telefonu :)

S další kontrakcí jsem tedy zatlačila trochu víc, bylo to opravdu mocné zatlačení, věděla jsem, že
prochází hlavička a že ideální bude, když proleze na jednu kontrakci. A najednou vylezla. A protože stál
partner za mnou, teda klečel, tak najednou koukal do očí děťátka, které bylo vzhůru nohama. Myslím, že má zážitek na celý život. Teď už jen ramínka, běželo mi hlavou. A to šlo jakoby samo, protože najednou se s kontrakcí uvolnila i voda a miminko prostě vyplulo s plnou naloží tátovi do náruče. Musela jsem se zase smát, protože té vody byl fakt velký proud a všechno to zaplavilo i partnera, takže dostal přímou nálož vody, krve, plodových obalů s miminkem navrch. A první, co za mými zády vykřikl bylo: Ty, to je holka! Tak to mě taky mega rozesmálo, protože jsem celé těhotenství byla přesvědčená, že miminko bude kluk. Takže další velké překvapení. 

Pak už si pamatuju jen že mě zaplavila obrovská radost, kterou snad ani neumím popsat. Chtěla jsem jen rychle miminko do náruče a přitulit ho. Partner ale nevěděl, jak mi ho podat, takže vznikla další komická situace. Otočila jsem se, snažila se nezamotat do pupeční šnůry a miminko si opatrně vzala k sobě do náruče. Vím, že jsem jen pořád opakovala: Ahoj, ahoj, ahoj miminko a cítila nevýslovné štěstí. V tu chvíli mi taky došlo, že celou dobu porodu jsem koukala z okna přímo na porodnici a zase mě to vše rozesmálo. Samozřejmě s velkou pokorou, že služby porodnice snad už nebudu potřebovat. Nikdy :)

Seděla jsem s miminkem na zemi a v tu chvíli dorazila dula. Chvilku po ní i PA. Obě prostě zůstaly viset v dopravní špičce pondělního rána. Apolenka přišla na svět v 8.20. Takže ani ne hodinu poté, co moje děti odešly do školy. Chvilku na to jsem pak ještě porodila placentu, na kterou vždy zapomenu. Ale vše proběhlo v pořádku. Pak jsme čekali, až dotepe pupečník. Zatím jsem zkusila miminko nakojit. Apolenka se hned chytila a hned se mocné přisála... Něco takového jsem ještě nezažila. Ve chvíli, kdy už pupečník dotepal, tak jsme s asistencí duly a PA přestřihli pupečník. Dula i PA mi pak pomohly do vany, osprchovat se a umýt. Umývali jsme pak společně i miminko. To bylo vše v takové pohodě a klidu! Jsem za jejich práci nesmírně vděčná. Dostala jsem spoustu rad, jak se postarat o porodní cesty, chladit je jílem apod. Zranění jsem neměla žádné. Dostala jsem koktejl z placenty, což je něco, co si nenechám ujít, protože to je fakt dobrý nástřel energie. A kousek jsme i naložili do alkoholu pro zítřky...
 

A pak už jsem se jen tulila k miminku, sledovala ho spolu s partnerem a žasli jsme nad tím obrovským zázrakem stejně jako pak odpoledne, kdy se sešly u miminka i všechny mé děti. Nadšené, užaslé a láskyplné.

Děkuji vřele ještě jednou za velkou finanční podporu nadaci Propolis 33. Děkuji, že můj porod mohl
proběhnout v klidu, bezpečí a lásce našeho domova.