Jak to bylo s tancem pro rodiče a děti...

Jaká byla má cesta k tanci a pohybu pro rodiče a děti? Jak jsem zjistila, že to, čím se doma bavíme, není běžně dostupné, a jak vnímám, že je Kontaktní improvizace prospěšná v tanci a pohybu pro rodiče a děti?

Co si ze svého dětství pamatuju asi nejlíp a nejvíc, je moje tělo v pohybu. V neustálém pohybu.  Pamatuju si, jak pro mě bylo těžký stát na zastávce a "jenom" čekat. Potřebovala jsem lézt, běhat, skákat... A když nešlo tohle, tak jsem aspoň hýbala rukou nebo jen prsty. Mimochodem doteď hýbu prsty na nohách, když někde čekám :) Zní to možná jako neuróza, ale přísahám, že vše to provozuju docela vědomě :D I v tom dětství... Bavilo mě jen tak zkoumat prst, když se ohne, co vše se s ním stane a co se teprve stane se zbytkem těla! Tělo a jeho pohyb mě prostě fascinovaly. A fascinují dodnes. Mám to štěstí, že jsem se mohla pohybu, a to teď mám na mysli spíš ten estetický pohyb, věnovat celý svůj život. Neumím si představit, že bych někde osm hodin seděla. Asi by pak celý můj kancl musel začít tancovat :D

Naštěstí tedy pro mě i mé okolí téměř celý svůj život se nějakým způsobem zabývám estetickým, ale i neestetickým pohybem. Je to pro mě tak moc přirozený, že ve chvíli, kdy jsem se stala mámou, tak jsem do svých "tanců" prostě jen připojila své děti. Velká inspirace, myslím, byl i můj táta. Táta měl rád rock'n'roll a často u nás jelo rádio na plné pecky, vyhrával rock'n' roll a jakmile jsem se k tomu nachomýtla, už jsem lítala vzduchem, dělala kotrmelce ve vzduchu i na tátově těle a podobný kejkle. Samozřejmě jsem to totálně milovala. A vlastně v tom vidím nějaké pozůstatky, které mě přivedly ke kontaktní improvizaci :) 

Kontaktní improvizace je totiž vlastně s trochou nadsázky takový jemnější rock'n' roll :) Dlouho jsem si myslela, že to takhle má vlastně každý a že to, jak si tančím a pohybově hraju s dětmi, je úplně normální. S prvním děťátkem jsem obešla pár pohybových kurzů pro rodiče a děti a zjistila jsem, že představy o pohybu dětí a rodičů, jsou různé. Buď to byl kurz, kdy se hýbal spíš rodič a děťátko jen někde lozilo nebo leželo vedle, anebo zase "řádilo" dítko a rodič jen "zachraňoval", co se dalo.  Pohybový kurz, kde by tančilo dítě i rodič dohromady, mi v nabídce chyběl. 

S druhým mým děťátkem jsem tedy neotálela a otevřela svůj první kurz pro rodiče a děti. Bylo to hodně o hledání možností a způsobů, co vše a jak se dá s dětmi zvládnout. Na kurz chodily v podstatě jen mé kamarádky s dětmi, a tak jsme hledaly možnosti společně. Využívala jsem znalosti z kontaktní improvizace, kterou vnímám jako ten nejpřirozenější tanec v páru, co znám. Je to hlavně proto, že nás vede k tomu, jak se na partnera naladit, jak se s ním sladit, jak ho "cítit", jak být jednou homogenní pohybující se hmotou. A to je i to, co hledám a potřebuju při tanci s dítětem.

Kontaktní improvizace je sama o sobě velmi hravá forma tance. Spousta dospěláků se kolikrát vyjádřilo, že se při praktikování tohoto druhu tance vracejí do dětství. Myslím, že jedním z důvodů je, že jde o tanec, který je spontánní, kdy člověk není ničím omezený, takže skáče, leze, točí se, nic nehodnotí a je jedno, jak u toho vypadá. Jen si užívá přítomného okamžiku, nemyslí na to, co už proběhlo za pohyb, ani na to, co udělá za pohyb, protože jinak by mu "utekla" ta přítomnost, partner, prostor, celý okamžik. 

Pro mě teda tanec s dětmi na základech kontaktní improvizace znamená hlavně skvěle strávený čas s mým děťátkem, kdy jsem v podstatě trochu i donucena, skrz ten imperativ bytí v přítomnosti, věnovat se mu plně, vnímat každý jeho pohyb, tlak nebo uvolnění. Ještě krásnější na tom všem je, že jde o tanec, který pracuje s dotekem, je kontaktní a dotek je něco, co prostě děti milují. A my dospělí se díky němu taky vracíme do dětství, zjišťujeme, že dotek přeci jen pořád milujeme a mnozí jsme překvapení, jak moc ho potřebujeme ještě dosytit, což je ve finále neskutečně podpůrný. Vlastně se dá říct, že se takto vzájemně, tímto rozpohybovaným spontánním dotykem, posilujeme na všech úrovních své bytosti, tedy na úrovni těla, duše i naší mysli, která přestává hodnotit a jen je :) A to vše samo o sobě je vlastně léčivé.

A to je ten důvod, proč se mi zdá kontaktní improvizace pro rodiče a děti jako úžasný prostředek, jak společně trávit čas. Můžu vám zaručit, že posílíte svůj vzájemný vztah s dodáte mu láskyplnou kvalitu, protože objímání, doteků, nošení, dovádění a smíchu není nikdy dost. 

Věřím, že nejsem sama, komu takovýto prostor pro společně strávený čas s dětmi chybí, kdo taky zažil v dětství tu bezstarostnou důvěru k rodiči, když ho vyhodil do vzduchu, a chce ji zažívat i se svým děťátkem... a že tedy se k nám připojíte :) 

Budu se těšit na atmosféru, kterou společně vytvoříme. Určitě bude jedinečná, ostatně tak jak je jedinečný každý z nás...

Takže tanci i Vám třikrát zdar nazdar.

Na zdar.